Průšvihy a zážitky ze školy

[Vanda]

CebBrk: dostal si nás, mohl bys s tím cestovat po zábavných show

Zakat: byla jsem na tom podobně, taky ona je inteligetní, ale není studiiní typ. Tj. nikdy jsem se prostě neučila, jen když mi fakt teklo do bot. Co jsem nepochytila ve škole ve vzácných momentech, kdy jsem dávala pozor, to jsem nevěděla. Proto mě taky nikdy nemohli zaskočit přepadové písemky a na rozdíl od zbytku třídy podala svůj standartní výkon jako celý rok, většinou trojka.

[Tokkar]

Cebrk: Sice na tebe nemám, ale zkusím taky trošku přispět do mlýna.

To bylo kdysi dávno na jedné základní škole. Učil na ní jeden postarší učitel, proslulý velikou trpělivostí s žactvem, kteráž však napínána do krajnosti rázem se převzácně měnila v běs. Mezi jeho další typické projevy patřilo časté vyprávění o sovětských partyzánech v době 2.SV a opravdu intenzivní prskání. Následkem tohoto jevu se na jeho hodinách raději nikdo nehlásil, protože jeho zvykem bylo přistupovat k vyvolanému a komunikovat s ním zblízka. A všichni mu říkali Blahoušek.
Nevím co vše učil, nás však asi vzhledem ke svým "bohatým partyzánským" zkušenostem měl na Vlastivědu (dnes asi Občanská nauka).

Jak už to tak bývá i my byli jsme studenty nezvedenými. Jednoho dne kdosi fundovaný donesl do třídy celou krabičku cigaretových dutinek s filtrem (jakožto nekuřák nemám šajn, zda se toto zboží i nadále prodává).
Pokud znalý specialista dovedně napůl vytáhl filtr z dutinky, jeho konec bravurně roztřepil a především štědře naslinil, mohly být pak takto upraveny dovedně vrhány do velké dálky a výšky. Jejich sqělou vlastností pak především bylo, že vrženy směrem ke stropu, přilepily se naň a zůstávaly zde viseti. My chlapci nezbední jsa rozradostněni tímto objevem, vyzdobili jsme během přestávky strop naší třídy opravdu důkladně a proměnili ji tak v krápníkovou jeskyni. Ani nám na mysl nepřišlo, že by si toho někdo nepovolaný mohl všimnout a jak tuto výzdobu bude někdo z více jak třímetrové výšky sundávat.

Pak přišla hodina a do dveří vstoupil Blahoušek ve své milostivé náladě.
Některým z nás zatrnulo, když jsme si uvědomili "nevratnost" našeho bujarého počínání, ale jelikož přišel právě Blahoušek, rychle nám otrnulo.
Ničeho si nevšiml a jal se opět pět ódy na hrdinné partyzány.
Už nevím koho z nás napadl ten ďábělský plán vyzkoušet Blahouškovu pověstnou trpělivost. Opravdu "velmi nenápadně" jsme po třídě začali posílat psaníčko zhruba s tímto textem: "Na stropě rostou krápníky!"
Zcela v duchu plánu a dle očekávání Blahoušek psaníčko zaregistroval, počastoval momentálního odesilatele i adresáta bohatou sprškou svých slin a také přečetl. Sice si psaníčko přečetl, ale oproti všem předpokladům ke stropu nepohlédl. Jaké zklamání. I my jsme však byli trpěliví a navíc jsme jej svými "nenápadnými" pohledy směrem stropním neustále ponoukali ke zvědavosti. Nakonec i Blahouškova trpělivost došla svého konce a on pohlédl kýženým směrem. Následující zážitek byl opravdu nezapomenutelný, neboť byl skutečně učebnicovou ukázkou afektu v podání toho nejlepšího herce. Nelze ani slovy popsat, všechny barvy, které vystřídaly Blahouškův obličej, všechny kakofonické výlevy, které postupně naplnily třídu a samozřejmě vodopády slin řinoucí se směrem k vyslýchaným. A my všichni, kteří jsme se na tomto podlém plánu podíleli, jsme z toho měli nezřízenou prdel. A nikdo nic neprásk.

Dodnes se divím následujícímu:
1) že to Blahoušek přežil
2) že z toho nakonec nebyl průser
3) že si vůbec nepamatuju, jestli ty dutinky někdo sundal a nebo visí dodnes

[Neferit Sr.]

Někdy si říkám, že bych měl vrátit diplom, protože dvě zkoušky na vysoké škole ve Vyškově na Moravě nebo jak se tehdy říkolo v zeleném pekle jsom uděla způsobem který by snesl jen obtížně hloubkovou kontrolu.
Kvalita profesorů oproti civilním školám v některých případech plakala hořké slzy anebyla to jen jejich vina. Byli to lidé od vojenských útvarů a na školu byly převelováni zpravidla po nějakém hodně velkém průšvihu. Ale ne všichni, byly tam i kapcity, které by byly ozdobou kterékoliv vysoké školy. Třeba takový pplk. Medovarský je dnes váženým členem Slovenské akademie věd a je to mimořádná kapacita přes čerpadla, motory a techniku vůbec. a pplk Valla byl akdemikem už tenkrát a na škole byl snad omylem-učil nás petrochemii a co mě naučil si pamatuji dodnes. A takového borce nahradil kdosi.

Měl jsem zkoušku právě z petrochemie. Volím otázku, číslo 32. Tři podotázky. První-ok, druhá ok-dokonce excelent ale ta třetí o hrůzo, děs a strach zabušily na mé zpupné ego.

Vyjmenujte a napište sumární vzorce selektivních rozpouštědel pro selektivní rafinaci minerálních olejů. Má náhle prázdná hlava si vzpoměla že je jich pět. V další vlně jsem si vzpoměl tři názvy a dva vzorce. Tím jsem se vyčerpal. Pak jsem si uvědomil, že zkoušející je bohužel člověk který toho možná ví méně než já a dva názvy a tři vzorce jsem si prostě drze vymyslel. Přísedící absolvent vojenské katedry UK obor petrochemie vytřeštil zraky a už se chystal něco naznačit, ale obratně ukázaná zaťatá pěst ho zklidnila. Zkouška výtečně a ústní pochvala od zkoušejícího jak jsem pěkně věděl hlavně ty vzorce, to prý nečekal. Já taky ne, ale jinak než on.

Absolvent pak vyběhl na chodbu a na jeho dotaz "vole cos to dělal" jsem mu řekl pravdu. Dost dlouho se smál a věčer jsme se spolu s dalšíma maníkama opili jak klokani. Další dvě zkoušky z tohoto předmětu pak už byly poctivé. Ale na rovinu-nikdy jsem se za to nestyděl.

[Cozzinnni]

Mé zážitky jsou spíše skromné.

Například naše učitelka biologie (mladá, docela i hezká, se zálibou v hlubokých výstřizích a průhledných tričkách ) poslala několik holek pro nákres ženských pohlavních orgánů. Holky se vrátily s nepořízenou a milá kantorka pronesla onu grandiozní větu: "Tak, holky hledaly ženské pohlavní orgány a nenašly je..." Řehot se valil třídou

Nebo když mě naše učitelka Aj (150 kg) postavila vzhledem k mému momentálnímu nezájmu o jazyk anglický a zájmu o jazyk militaristický a nechala mě stát pět minut, po kterých se mě zeptala: "Do you want to apologise to us?" (nechtěl bys se nám omluvit?). Já jí nerozuměl ani žblept, tak jsem dál stál, až se mě učitelka zeptala (už česky): "Nechceš se omluvit?" A já na to: "Jasně! SORRY!" Následoval výbuch smíchu a učitelčino přirovnání k primitivovi.

S tou samou učitelkou jsme zažili navázanou prču na školním výletě. Opalovala se na trávě v bikinách a my jsme ji pozorovali z pootevřených dveří a dusili jsme se smíchy, neboť to vypadalo, jako by se tam přavrátil náklaďák plný rosolu
Na tom samém výletě jsme v deset večer tak hlasitě halekali Na tý louce zelený, že k nám přiletěla učitelka a krotila nás

Koneckonců, mám před sebou ještě čtyři roky gymplu a pak dá-li Bůh vejšky, takže sem ještě něco tutově napíšu

[Zakat]

Na středí škole jsme měli v prváku ředitele školy v elektrickém měření.Jelikož byl dost často zaneprázdněn, tak nás pouštěl domů.Příští rok jsme měli v EM jeho nástupce, nového ředitele.Tento nový ředitel byl mužem hlášek.Jedna se udála právě v elektickém měření.Při první hodině, když se ptal jak jsme v EM daleko(byli jme na začátku) mu říkal spolužák:
"Nó, pan bývalý ředitel nás vždy pouštěl domů."
A ředitel na to:"Jáák domů, jáák pouštěl!Já ti taky pustím, ale krev z nosu!"

[Ithralsiel]

Když sjedete dolů, hlášek tam najdete hafo - to je od učitelky, která se nás dobrovolně vzdala

http://www.ceckogympl.net/ucitele.php

[wosmahl]

Bylo to ve 4. třídě na škole v přírodě.Hned první noc jsme nemohli s klukama usnout a tak sme si povídali. Potom v cca 3:00 ráno nás to nebavilo a tak kluci šli hrýt pinec a já si šel pro pití, s tim, že pak pudu spát.Samosebou že "pingponkáří" vzbudili učitelku a já se zrova vracel.Viděla mě a udělala klasickou scénu kde padaly věty jako:"Hned zejtra pojedeš domů" nebo:"Ráno volám rodičům aby si pro tebe přijeli" atd...No, nakonec to dobře dopadlo,nikam sem nejel a dostal jenom poznámku do ŽK za nevhodné chování.

[LORD celadrius]

To mi připomnělo v 5.třídě jsme jeli taky na švp A měli jse pokoj hned nad učitelkou.Furt na nás chodila že nemůže spát,ale to je vedlejší.Hned vedle našeho pokoje byla taková malá umývárna(samořzejmě se tam nesmělo).Ale protože byla blíž než ta na druhym konci budovy tak jsme si chodili zuby čistit tam.Jednou někdo z nás nedovřel kohoutek a vyplavyli jsme učitelku.No byl z toho průser jak brno.Prostě děs.

[Neferit]

Dnes jsme v hodině češtiny hledali neologismy ve slovníku neologismů. Alespoň o jednom jsem se rozhodla vás poučit, abyste neumřeli blbí

tááákže...

Víte, co je temelení ? Slovník nám říká, že je to strach z jaderných elektráren

(osobně jsem z toho měla - stejně jako několik soudních lavic - hrozný záchvat smíchu. Co ti autoři poučných slovníků všechno nezjistí!)

[Vallun]

Ha, zajímavé forum, kterého jsme si všiml až teď:)

Základní škola:
Na základce jsem byl jen šest let, ale přesto jsem stihl poznat hned dvě školy. Z nichž mám jen dva zážitky, ten lepší je moje poznámka v žákovské (byla jediná za celou dobu, co jsem měl žákovskou): "Při čtení si čte." - Holt Lovci mamutů zvítězili nad pohádkami;) Z První základky jsme přešel na ZŠ s rozšíenou výukou matematiky a výpočetní techniky. A že to tehdá byla orpavdu spíše ještě výpočetní technika než počítače. Měl jsme zde štěstí na vynikajícího učitele Jana Šrámka. Výborný pedagog, odborník i člověk. Měl kvalifikaci na to, aby přednášel na univerzitách po celém světě. Proto za minulého řežiomu skončil jako ředitel základní školy v Ulambátaru... Jeho euntusiasm pro amtematiku ve mne zakořenil na dobrých 5-6 let, kdy jsme si myslel, že skončím na Mat-Fyzu. Leč na gymnasiu jsem potkal jiné výborné pedagogy a jim vděčím za to, co nyní jsem:)

Gymnasium Jižní Město:
Pokud někdo tuto školu zná, ví, že by se historek dala říct celá řada, ale inspirován Neferitem, se i já přiznám k jedné lsti užité za účelem dosažení lepšího prospěchu. Bylo to někdy ve 4.ročníku (6tilettého gymnasia), test z literatury. Prof. J.N. nám zadala jako jednu otázku napsat alespoň 16 veršů básně z daného období. Ač, jak již víte, čtu rád, tak verše si téměř nepamatuji. Nicméně jsem napsal něco o Zvonu a muži, s tím, že jsem zapoměl od kterého je to autora - bylo to mé vlastní splašené dílko, vymyšlené na hodině... Drahá paní púrofesorka druhou hodinu onu báseň recitovala s tím, že je to klasický příklad jednoho stadia Poeovi tvorby...

A příště možná více:)

[Target]

Minulý rok jsme s celou třídou jeli do Norimberku. Ubytovali nás v hradě c celkem pěkném pokojíku. Museli jsme se nějak sešikovat do skupin tak jsem šel ke kamarádům, kteří nikdy nespí a nejsou to oni co by nevymysleli s prominutím nějakou tu hovadinu. Přišel večer a s ním čas spát. Učitelky nás už volali od holek do pokojů. Na rozloučenou od holek jsme si vzali jejich klíče od pokoje.

Nastala půlnoc a my jsme pořád ještě nevěděli jak se máme dostat k holkám, přes vrzající dveře u vrátnýho. Pokoušeli jsme se je vždycky nějak otevřít bez toho aby zavrzaly a vrátný si nás všiml. Každý pokus skončil zběsilím ůtokem na náš pokoj v doměnce že vrátnej už jde.
V pokoji jme dál řešili taktiku boje proti vrátnému, když zrovna dva kluci přinesli každý jeden toaleťák. No co snima co? Nic lepšího než rozmotat je a hodit je na strom na oknem je napadnout nemohlo.

Asi v 0:30 vyseli na stromě dva nádherně rozvinutí toaleťáci, jako dva opravdu velký fáborky. Někdo chytrý si však uvědomil že se dá lehce vystopovat kdo to tam hodil a že učitelka za každej skandál vyhrožovala výletní abstinencí pro ty průseráře. Zase nastala hodina uvědomit si co stim. Nic nás nenapadalo. Byli jsme bezradní až nějaký chytrák zase vymyslel plán : "Hele co kdybysme vzali ten vodpaďák, vyndali zněj ten pytel s vodpadem a nalili do něj pokaždý vodu a tim pak by sme jí vždycky chrtli z okna na ten hajzpapír?". Byli jsme ohromeni touto převratnou myšlenkou a tak nastala hodina H.

Naštěstí jsme záchod měli hned vedle pokojíku takže jsme nemuseli chodit pro vodu daleko. Vedle nás také bydleli naši spolužáci z sexty, kteří na výletech neznali nic jiného než chlast.

Chodili jsme pro vodu tak asi do tří, než jsme všechen toaleťák shodili ze stromu. Přitom jsme si však ještě vymysleli další zábavu a to klepak na kamarády ze sexty. Po každém zaklepání to tam začalo cinkat a rachtat atd..Otevřel nám Řezňa s přivítáním : " Co chcete vy haranti!:)".Somrovali jsme od něj alkohol ale žádnej tam prej neměli. Tak jsme pokračovali dál v akci.

3:30.....osudná to hodina........další toaleťák plachtí vzduchem a přistává na zlitém stromu za oknem. Pro nás nastala zase hodina H. Museli jsme shodit ten toaleťák do sedmi. Byli jsme vyčerpaní z předchozího shazování a tak nám to šlo podstatně pomalejc. Někteří už chtěli jít spát, ale průser jim klepal na dveře a tak museli vydržet do shození toaleťáku. Chodili jsme pro vodu. Lili jsme na ten strom vodu jak jen to šlo, ale toaleťák se pořád držel. Dostali jsme další nápad. Zaklepali jsme na Řezňu. Ten nám zase otevřel s stylovým přivítáním. Ovšem tentokrát nám nezavřel dveře před nosem, ale šel s náma do pokoje. Posadili jsme ho na vokno a vrazli mu kýbl s vodou do ruky a pravili : " Hele vydíš ten toleťák? Tak na něj chrstni vodu ať ho shodíš.". Řezňa povídá: "Vy blbi to jste tam hodili vy jo? Jste magoři. Dyť já spadnu když to budu lejt!!!"...My "No tak až poletíš tak ho vem s sebou jo?Díky". Řezňa slezl s okna a šel pryč. Zbylo to zase na nás.

5:00.........Toaleťák je dole!!! Třikrát hurá. Chvíli jsme se radovali, ale pak jsme zase začali vymýšlet plán jak se dostat přes vrátnici. Nic lepšího než otevřít vrzací dveře a proběhnout kolem nás nenapadlo. Asi 5x jsme otvírali dveře a 5x jsme skončili v pokoji s doměním že vrátnej už jde. Šli jsme tam po šesté. Vrátný tam seděl a čatl si něco. Zase jsme otevřeli dveře a zase jsme prchali do pokoje. Vrátný tentokrát šel!!!!

Když přišel tak jsme dělali jako že spíme. Byla tu ovšem jedna chybka. Bylo ustláno šest postelí, ale byli tam jenom čtyři lidi. Vrátný se ptá : " Vy jste něco házeli z okna?" Já "Jo my js..... Ne my jsme nic neházeli.".....Vypadalo to nadějně, ale v tu chvíli kolem vrátnýho proběhl do našeho pokoje zbývající pár. Vrátný tentokrát šel na jisto a ptá se : "Co jste dělali venku v tuhle hodinu?!!".....Kámoš " No já sem hledal kartičku ééé sakra jakse to řekne....Alianz..." Vrátný: " Tak pojďte se mnou." Oblíkli jsme se a šli jsme s vrátným. Báli jsme se co si na nás vymyslel. Došli jsme až na nějaký dvorek. Tam ležel shozený toaleťák. Vrátný řekl tak to tady uklidnťe a můžete jít. Ve spěchu jste to uklidili a šli jsme. Cestou jsme si říkali že jsme v pěkný bryndě a že to řekne třídní.

S obavami jsme usínali. Ten den jsem toho naspal asi jenom hodinu. Báli jsme se, ale naštěstí třídní neměla ani potochy o našem nočním žití a tak jsme celý šťastní jeli do aquaparku....


Předem se omlouvám za chyby v textu.

[Sirine]

Nef Sr.: jestli se mohu zeptat...kdy jsi byl členem vyškovských zelených? Mimoto, nevím o době, kdy by si mohli dovolit nechat tam učit lidi od útvarů po nějakém průšvihu... tak vypatlaní nebyli, ač se o tamních absolventech a profesorech povídá i dnes leccos a nic moc hezkého (z nějakého důvodu prostě vyškováci nepatřili k příliš oblíbeným...)

[Neferit Sr.]

Sirine, můžeš se zeptat na cokoliv. Pokusím se vysvětlit proč jsem napsal to co jsem napsal. Byl jsem tam v letech 1983 až 1987. Studoval jsem fakultu týlově technického zabezpečení, obor PHM. Můj velitel oboru, dokončil vysokou stejného směru jako já ale na útvar nešel. Na dotaz proč- "Než bych dřel ve dvojce, raději budu za míň peněz ve jedničce". Tím chtěl říci, že než by měl lepší kariéru u bojového útvaru, kde by musel makat raději se za míň peněz flákal na škole kde nedělal nic.

Vyučující technických prostředků služby PHM-přišel z Líní. Jeho praxe náčelníka služby PHM byla děsivá. Jeden rok se mu vojáci rozhodli krást palivo a přitom kouřit - shořela skoro celá cisternová rota. Druhý rok cvičné jízdy s cisternovou technikou. Výsledek 27 000 litrů leteckého paliva v řece a dvou rybnících což i tehdy byla ekologická katastrofa. Ale horší bylo, že ta cistena s přívěsem smetla školní autobus a bylo tam 11 mrtvých, z toho 7 dětí. Třetí rok už učil na vysoké škole. Ani jednu z těch věcí přímo nezavinil, ale nesl odpovědnost. Na druhou stranu je fakt, že to byl zdaleka nejlepší technik co jsem poznal.

Jeho kolega byl jiné čílso. Dokázal si bez problémů poplést dvouválcový vodou chlazený diesel s osmiválcovým vzducem chlazeným benziňákem. Na motoru ZB5 jsou dvě nádrže-jedna na normální palivo a druhá na eterovou směs pro usnadnění startu. Tento profk vysvětlil mým kolegům, že tento motor si sám určuje poměr benzin olej a do té druhé nadrže nechal nalít čistý olej. Jak dopadl pokus o start benzinového motoru na čistý olej nemusím vykládat. Na moje velmi decentntí námitky-v té době jsem po střední škole o té technice věděl všechno a byl jsem nejmladší zkušební komisař techniky PHM v ČSLA-reagoval tak že jsem drzý a vykázal mě z prakticé přípravy. Nakonec jsem skončil s důtkou od náčelmíka fakulty.

Tak bych mohl pokračovat. Ale nemyl se - zdaleka ne všichni byli takové přpady.Byli tam i velmi kvalitní kantoři a to třeba pplk. Medovarský - ten by byl ozdobou jakékoliv vysoké školy. Ovládal 7 jazyků a jeho články o čerpací technice se studovaly jak bible v kostele. Pplk. Vallo - učil nás petrochemii-mimořádná kapacita. Dnes jsou oba členové Slovenské akademie věd. Vyučující všeobecé předměty byly na vysoké úrovni. Blbé bylo, že odborné předměty byly až na druhém místě za výukou marxismu leninismu a tak i požadavky na vyučující tomu odpovídaly.

Měl jsem smůlu a byl jsem spartakiádní ročník. Tedy jsem odcvičil vše, včetně 6 vystoupení na Strahově. Byl jsem nejvyšší patro pyramidy a s kolegou jsme vyhazovali letkaře. Ten nácvik nám sebral asi tak 400 hodin výuky. Ale z marxismu leninismu ani jednu. Když jsem to na všeplenární schůzi cítil potřebu kritizovat, měl jsem velmi vážné potíže. Pokud celý systém měl takto nastavenou citlivost k přípravě na výkon odborné funkce jak to mohlo vypadat.

Poslední věta - já to nikomu nemám za zlé. I ti kantoři byli nakonec obětí systému, který ale tak jako já pomáhali udržovat v chodu. Stačí to takto?

[Sirine]

Naprosto děkuji ...armádu mám doma...i pár lidí z vyš.ústavu znám...po roce 1989)
Jinak - mě je to tady celkem poučné...a taky koníček - i když tíhnu spíš k námořním bitvám...a taky letouny z první světové ano, ano

[Yoshi Snipo]

Mne sa tiez podaril jeden pekny trapasik.

Bola zima, mali sme lyziarsky vycvik.
Boli sme na martinskych holiach, v takom hotelceku, v sutterene bol pub, nad nim vstupna hala a jedalen, a nad tym 3 poschodia a v nich izby. (na 1. sa bojovalo a chlastalo, na 2. boli Cesi, na 3. sa hulilo)
Kazde poschodie sa vetvilo na chodbicku vlavo a vpravo, ktore ustili do dalsich chodbiciek vlavo-vpravo. A medzi lavou stranou lavej chodbicky a pravou stranou tej istej chodbicky sa v noci bojovalo, lebo tu sme boli ubytovany my. Medzi lavou castou a pravou, niekde v strede boli ubytovany akysi Slovaci.
V ten vecer som siel do pubu pre nieco na pitie - kofolu. Celkom som sa tam dole zabavil, lebo som zbadal NASICH profakov ako piju chlast a spievaju nacisticke pesnicky (Lerek by mal radost)
Neskvor vecer, ked sme nazhromazdili vsetko potrebne (medy, dzemy, pomarance a sumienky) zacala gulovacka (skvor "jedlovacka", najviac sa hadzali pomarance)
Ja s triedou na pravej strane a druha trieda na lavej. Okuliare som si dal predtym dole, aby sa neznicili a v chodbicke bolo dost sero, no bola aj dost uzka, cize som nieco vecsinou trafil ... bohuzial.
Ono totizto ty Slovaci sa vracali do izby uprostred nasho boja. Chvylu postali na chodbe a kukali, ako sa pred nimi pohybuje ovocie a krabicky s medom obrovskou rychlostou z jednej strany na druhu. Isli teda ku svojej izbe (boli tam zo 2 zeny a muz ci tak dako), ako tak okolo nich obletovali pomarance ...
Mna trafili polkou pomarancu, nastval som sa a hodil som ho naslepo. Moj pomaranc trafil ... rovno do hlavy, len skoda, ze trafil prave jednu z tych zien, co sa snazili dostat do svojej izby. Rozprskol sa na kusky. Vsetci prestali hadzat, nastalo hrobove ticho ... a do toho moj hlas: "Co sa stalo? Koho sme trafili?" Tie zeny s muzom zaliezli do svojej izby a az neskvor som sa dozvedel, koho som ja slepuch vlastne trafil ... a kam.
No bola to prca na druhu, len ten trapasik ... nastastie profaci nic nevedeli a ani sa mozno nedozvedeli ... a dufam, ze ty Slovaci ma nespoznaju, ak sa nahodou niekedy stretneme ...