Sorry, že začnu trochu zeširoka...
Je to asi pět, šest let nazpátek, co nás naše Tarče obdarovala bohatým vrhem deseti velice čilých štěňat... Měli jsme je všechny samozřejmě velice rádi, ale obzvlášť nám k srdci přirostli tři prezenti - jedna čubina, kterou jsme vymazlili hrobníkovi z lopaty a pak dva pejsci, které jsme prodali jako poslední. Jak se tak štěňata ztrácela do širého světa, člověk z toho měl takovej divnej pocit, jakože je na nádvoří najednou děsně prázdno - takže o to víc jsme si oblíbili ty poslední dva kousky - Čuk a Gek jsme jim říkali...

Jeden z nich šel na Kunštát, druhýho jsme udali docela sympatický rodině od Znojma. Znojemský policajti, který sem občas jezdili, toho psa znali - náramně se jim líbil a údajně byl i naprosto bezproblémovej - zůstával za plotem, nikoho nepokousal, agresivní nebyl... Nevím jestli párkrát v noci štěk, nebo co - každopádně jsme se teď dověděli, že ho někdo otrávil.
Můj názor na lidi, kteří tráví sousedům psy, je už léta dosti vyhraněný a vesměs jim všem přeju, aby umřeli na střeva vyhřezlý prdelí, či něco na ten způsob...
Kdo nikdy neměl psa, asi to těžko pochopí - ale když si tak vzpomenu na ty dvě poslední štěňátka, jak se nám batolily po chodbě, doufám, že ať už to udělal kdokoli, stane se mu něco strašlivýho. Ta rodina, který jsme to štěně dali, prej nemohla sehnat šarplanince, takže si pořídili něco podobnýho - a sice kavkazáka. Kdybych nevěděla, že v konečným důsledku by to odnesl buď ten kavkazák nebo jeho majitel, skoro bych se modlila, ať ten novej pes tomu zmrdovi ukousne nos nebo rovnou prokousne krk.