Oprašuji jedno velice staré a zapomenuté téma, protože by mě velice zajímal názor na jednu domněnku, kterou jsem nedávno slyšel a se kterou se velice výrazně ztotožňuji. Předem se omlouvám všem věřícím na tomto fóru, pokusím se tento názor prezentovat zcela nezaujatě:
Náboženství? Pouze stupeň evoluce...
Jednoduchá věta, která mi po hlubším zamyšlení a prostudování několika faktů přijde jako velice chytrá. Darwinův zákon evoluce jako takový ještě sice prokázán nebyl (pouze některé jeho části) ale budeme-li předpokládat, že je pravdivý, lze jej rozdělil na evoluci dvojího druhu - fyzickou a psychickou. Zaměříme - li se pouze na člověka, pak každý člen rodu Homo musel projít tzv hominizačními komplexy, které spočívali ve zvětšení kapacity mozkovny a zhuštění mozkové tkáně (fyzický proces) a pak k samotnému rozvoji psychiky, který následoval.
V tuto chvíli vynechme evoluci fyzickou a zaměřme se pouze na onu stránku duševní. Ve chvíli, kdy byl předek dnešního člověka dostatečně fyzicky vybaven, aby se u něj mohli rozvíjet známky vyšší inteligence, začal si postupně uvědomovat sám sebe, "rozhlížet" se po okolí, začal zkoumat děje kolem sebe. Mnohým z těchto procesů vůbec nerozuměl, nevěděl, proč hoří oheň, proč fouká vítr, proč svítí slunce. A tak si jednoduše za tyto děje dosadil nadpřirozené síly - božstva byla na světě. Jistě je všem známo že nejstarší civilizace (ale třeba i dnešní kmeny v hlubokých pralesech) měli spousty bohů, každý měl své omezené pole působnosti a určitou doménu, nad kterou vládl.
JaK se člověk vyvíjel dále, přišli na řadu i otázky mnohem komplikovanější - jak vznikl svět, jak vznikl člověk, co je smysl života? Náturou člověka je zvědavost a snaha hledat odpovědi. Proto se vyrojilo spousty teorií o vzniku světa a některé se později rozšířili natolik, že se z nich stali světová náboženství. Je to přirozené - před 1000 lety bylo snadnější uvěřit, že nad námi bdí všemocná bytost, která mávnutím ruky stvořila svět a život, než se zaplétat do složitých děju nebeské mechaniky, termonukleárních reakcí v srdcích hvězd či vlivů radiace a elektrických výbojů na vzniku života (v té době o tom samozřejmě nikdo neměl ani páru).
Moderní doba je dle mého názoru na pokraji nového stupně vývoje. Lidská psychika a jeho znalosti se prohloubili natolik, že lze začit uvažovat s nadhledem. Již dnes je spousta náboženských dogmat zpochybňováno, některá dokonce vyvrácena (svět nevznikl před cca 20 000 lety jak to hlásá Bible, nad námi se nerozkládá nebe ale vesmírný prostor ) Samozřejmě se církve snaží na tyto nové poznatky pružně reagovat a přizpůsobovat výklady svatých textů tak, aby odpovídaly dokázaným vědeckým zákonům, ale je to dle mého názoru boj, který je předem prohraný. Spousty jevů, které byly kdysi považovány za nadpřirozené, je už dnes možné racionálně vysvětlit, o dalších tuctech máme již alespoň představu, jak vlastně probíhají. A ano, pak je tu ovšem obrovské množství nezodpovězených otázek, na které dosud nemáme odpovědi a zřejmě ani ještě dlouho mít nebudeme. A právě z tohohle náboženství těží.
Ovšem zkusme se na chvíli přesunout do oblasti Sci - fi:
Píše se rok 20 007. Lidstvo našlo způsob, jak cestovat časem a získalo tak perfektní přehled o dějinách lidstva, stejně tak jako o dějinách vesmíru. Jaké bylo překvapení křesťanů, když zjistili, že Země skutečně vznikala po miliony let, ne po 7 dní, že neexistoval žádný Eden, že k žádné potopě vlastně vůbec nedošlo. Lidstvo se setkalo již s 11 novými inteligentními druhy a mezi věřícími se rozpoutala vášnivá a nekonečná debata o tom, jestli jsou také boží dílo...
Pomineme - li možnost, že Bible není vlastně nic jiného, než spis sepsaný pokročilou inteligencí, plný metafor upravujících složité fyzikální a chemické děje do té nejprimitivnější podoby, pak dojdeme v budoucnu postupně k závěru, že jsme veškeré fakta v písmu svatém vyvrátili.
Stephen Hawking (
http://www.hawking.org.uk/about/aindex.html ) jednou prohlásil, že veškeré děje v přirodě mají své zákony - jde jen o to tyto zákony odhalit. A to je zřejmě běh na velmi dlouhou trať. Stejně tak, jako by zřejmě nepochopil pračlověk, jak funguje Slunce (jelikož neměl vůbec představu o tom, co jsou to atomy, molekuly, gravitace, vesmír, záření), tak ani my v tuto chvíli bychom nejspíš nepochopili, co bylo před vznikem vesmíru, protože existuje spousty faktů a zákonů, které nám zatím nejsou známy.
Dle mého názoru se brzy (ovšem "brzy" je zde velice relativní pojem) dostaneme do takového stadia psychické evoluce, kdy najdeme své skutečné místo ve vesmíru. Přijmeme fakt, že nejsme nic jiného, než nový druh existence hmoty (at už vzniklý náhodou nebo úmyslně) a plně pochopíme svět, ve kterém žijeme, naše mysl se osamostatní natolik, až zjistíme, že již vlastně žádné bohy (nebo Boha) nepotřebujeme. V dnešní době to ještě není plně možné, protože člověk potřebuje mít v co věřit, mít svůj životní cíl. A představa, že na otázku "Proč tu vlastně jsme?" dostaneme jednou odpověd: "Jste dílem náhody, není žádný smysl vaší existence" není ani pro mě moc příjemná...