Z článku vyplývá, že vláda nám o radaru mlží a její vystoupení si leckdy vzájemně odporují. Což není nic zvlášť překvapivého, když uvážíme, že radar spadl našim politikům do klína, nebo možná příhodněji řečeno, připomíná Černého Petra. Řešit se musí, ale nikomu se do toho nechce. Není divu - z něj se politické body nezískají ani náhodou. Opozice se raduje, že radar má na krku někdo jiný, protože sama by vystupovala stejně chaoticky, kdo ví zda-li ne ještě hůř.
Otázka radaru je jednak nepopulární - k tomu není třeba číst žádné výzkumy veřejného mínění. A druhak, což v této souvislosti považuji za neméně nosné - je to záležitost složitá. Mezinárodní vztahy a zahraničně bezpečnostní politika není téma, ke kterému se dokáže každý vyjadřovat - protože to předpokládá značný přehled v mnoha spojitostech. A obávám se, že ten drtivé většině naší politické reprezentace, lhostejno zda vládní či opoziční, chybí. Nejen přehled, ale také určité dlouhodobé směrování - program, který by viděl dále než (přinejlepším) k dalším volbám. Zatím se mi zdá, že jsem v tomhle ohledu bohužel pouze svědky nahodilých improvizací.
Možná jsem pouze naivní a nic jako dlouhodobý politický program ve skutečnosti neexistuje - v tom případě vezmu svá slova zpět.
A především - připadá mi, že radar je pro domácí politiky až otázkou druhouřadou. Na prvním místě stojí především vnitropolitický a (rovněž) vnitrostranický "boj" o křesla a vlastní politickou existenci. Ve srovnání s tím vypadá radar opravdu dosti vzdáleně, to sám uznávám.
Kromě už uvedených obtíží (nepopularita mezi voliči, složitá otázka) musí vláda čelit ještě jednomu úskalí - tomu, že informace se kterými má pracovat jsou z větší části utajované, takže je jednak nemůže prezentovat (což je na druhou stranu vykoupeno tím, že toutéž frází se dá obratně zaklínat v případě palčivých otázek). Druhak mám podezření, že další informace se k některým vyjadřivším se politikům ani nedostanou, takže pak skutečně působí, že nevědí co mluví - v očích lépe informovaných občanů.
---
Nicméně ze závěrů, které autor v článku vyvozuje mi přijde přehnané strašení Ruskem a jeho "spojencem" Čínou.
1.) Že má Rusko v rukou energetické zdroje jakožto nátlakový prostředek je jasné. Takže OK, autor může tvrdit, že Rusko nám to spočítá, jakožto vzpurnému státu. Leč není tomu tak dávno, kdy Moskva zvýšila ceny i jinak loajálnímu Bělorusku, takže co z toho vyplývá?
Nehledě na - abych tak řekl - morální rozměr celé věci: "Rusko nás může vydírat, tak jej raději nedrážděme, ať si jej nepohněváme..."
2.) Že Čína je spojencem Ruska je také dosti odvážné tvrzení - Neterda se tam zaklíná Šanghajskou Organizací Spolupráce, o níž se někdy referuje jako o II. Varšavském paktu či Anti-NATO. Budiž, po vojenské stránce to tak může být - zatím. Jenže málokdo pochybuje o tom, že toto partnerství je účelové a sjednocené jen tím, že si chce pojistit vliv ve středoasijském regionu proti Američanům. Jenže ŠOS nemá jen rovinu vojensko-bezpečnostní, ale také ekonomickou a tam může být kámen úrazu mezi spoluprací Ruska A Číny, každý si ji vykládá jinak.
Osobně si myslím, že právě Čína představuje pro Rusko nejvážnějšího protivníka a vzájemná spolupráce potrvá jen do té chvíle, kdy přestane být pro jednu ze zainteresovaných stran výhodná...proto se mi zdá strašení Rusko-Čínským blokem absurdní. Zvláště ta napůl vyslovená věta o dopadu, že by Číňané k nám neexportovali své spotřební zboží. Domácí průmysl by se spíše zaradoval. A Číňané by to beztak neudělali ani náhodou - proč si omezovat tržby jen kvůli tomu, že ta země má nějaký spor s Rusy, do toho nám nic není.