Pozor, nekrolog.
(Číst jen s velkou zásobou kapesníčků.)
Bratři ve zbrani,
celé širé rodné lány, země bohatá a čistá, bez jediné černé kaňky, od Dachau až po Osvětim se dnes v podvečer otřásla. I jinak vždy kamenný výraz na tváři nás, mužů s hrdě vztyčenými bradami, se proměnil a musí teď v tuto těžkou chvíli slzu uronit. Opustil nás drahý bratr Lerek. Podlehl svému dlouhému a neúnavnému boji proti svobodě, toleranci a zdravému rozumu. Ve chvíli největšího nacionálního nadšení, kdy se vracel jako dobytek zpitý zahraničním pivem z hospody, v srdci toužebně očekávaje blížící se fotbalové mistrovství v Německu, padl. Bohužel, neskolen ni těžkou vahou kladiva či rychlým svistotem srpu, jeho osudem stalo něco tak bezvýznameného, jako provokace na diskusním foru Sigil. Pamatujeme si na něj jako na jednoho z nejobětavějších bratrů - vždy stál ve výtahu nejblíže dveří a riskoval tak svou největší chloubu, zdviženou pravici, o jeho obětavých misích při věšení prádla ani nemluvě. Byl to on, kdo si pravidelně bral směny navíc a doprovázel naše romské spoluobčany do škol a na pracoviště, a byl to opět on, který vydržel se pro poctivé židovské mýdlo nejvícekráte zhýbnouti. Ale dosti již slov o něm, vzpomínka na něj v našich pravicích zůstane navždy!
Sieg Heil!
.
)!... Docela škoda, občas jsem se u jeho výroků nahlas zasmál...
