MCZ píše:Cesare: Beru na vědomí, až bude trochu příjemnější počasí, půjdu si jich nachytat celou krabici

.
Ale není pravda, že nemám žádnou fobii (třeba strach z výšek), jen nevím (neplést s "nechápu"), co je na pavoucích tak odpudivého (už vůbec ne, když říkáš, že ti přijdou krásný

).
No, IMHO na nich není odpudivýho nic. Aspoň mně odpudivý nepřijdou. Já nevim, proč by se ve mně krve nedořezal, když narazím na pořádnýho pokoutníka. Je fakt, že jsem na sobě musela zapracovat a uvědomit si, že ne pavouci, ale arachnofobie mi otravuje život. Dál jsem se zatím nedostala...

Už pár let jsem na mrtvým bodě. Dokud se ode mě držej dál, tak pavouky zbožňuju. Je to naprosto iracionální záležitost a nevím tomu hlavu, patu ani příčinu.
Ale myslím, že v jejich nepředvídatelnosti a v jejich pohybu je cosi fascinujícího a pro mě až lehce děsivýho. Proč mě to ale víc děsí, než okouzluje, to fakt netuším.
KOFi píše:Cesare: Trošku mi v tomhle připomínáš jednu kamarádku, které když jsem řekl, že podle vědců sní každý člověk za svůj život během spánku pár pavouků, tak to s ní málem seklo..

To je mi známo a až tolik mě ta představa neděsí. Děsí mě představa, že bych se při tom vzbudila - takže si ji radši moc nepřipouštím...

Dokud o tom nevim, v pohodě - kdybych měla řešit i tohle, tak mě odvezou...
EDIT: Jinak by mě taky zajímalo, proč zrovna arachnofobie se vyskytuje tak často. Mám pocit, že je to dokonce nejběžnější fobie vůbec.
Případně ten děs z hmyzu, housenek a mnohonožek...
Možná že je to všechno takový malý, nenápadný a může vám to vlézt za triko nebo do nohavic...

Nebo že je to lidem a savcům na takový hony vzdálený. Ta "jinost" v tom IMHO taky hraje jistou roli. Taky je toho všude plno...
Těžko říct...
