Smysl života? Dle mě by ho měl mít, rsp. zkusit si ho určit, každý. A každý ho v sobě myslím má - otázka je, nakolik tuto skutečnost kdo vnímá.
Smysl života vnímám jako určité nalajnování cesty a motivaci udržet se v tomhle slalomu mezi názory, rozumem a city.
Trochu souhlasím s yennem - smyslem života je v zásadě život samotný. Ve své představě bych spíš řekl, že účel smyslu života je život samotný. Chápu to tak, že totiž pouze pro tento vytýčený úsek má smysl nějak žít a jednat. Žádné posmrtnosti, vše je tu v rozsahu těch 0-cca 100 let - pro mě i pro každého současníka a "budoucníka"

Žít pro konkrétní a ne abstraktní zhodnocení činů.
Dle mě by se žít a jednat mělo tak, aby po nás skutečně zbylo a aby si člověk řekl "ano, chyby byly, úspěchy taky, ale tohle mělo smysl", rsp. možná, aby si to dokázal říkat pořád a ne jen na tom pomyslném konci - aby přidával další díly ke smysluplnosti a postupném názoru na správnost svého jednání a přítomnosti.
A myslím, že je v tomto kontextu zcela jedno, zda to budou věci hodné velikána, či nějaké lokální úspěchy. Nic nezapadne bez účelu - vše nějakým způsobem mění kauzalitu, je základem a příkladem pro další růst.
Není podstatné znát budoucí vnější cenu svých činů, a neni podstatné znát člověka, který byl jejich autorem. Nevím, kdo stál za objevem elektromagnetického jevu abc, který používá lékařský přístroj xyz. Ten jev tu je, je tu i přístroj, je tu i zástup díky němu vyléčených lidí.
Byl to velikán? Nebyl? V ohledu na svou dobu? S ohledem na naší dobu? Myslím, že to je zcela jedno - někdo to z nějakých pohnutek dohromady dal. 70 let to třeba leželo kdesi, načež se toho zase chytl někdo jiný...
...někdo jiný, kdo chtěl třeba v mládí spáchat sebevraždu a Sigil fórum ho od toho odradilo

Zlehčuju, ale prču si v zásadě nedělám - jde o to vědět, že hodnota každého činu a výsledku je... "osudová" (ačkoli toto slovo nechci používat, protože na celou věc vrhá nepatřičný stín předurčenosti života - tak to ale není myšleno).
Shrnuto a podtrženo - smysl života je tu imho proto, aby jak už název vypovídá, každý věděl, že jeho život smysl má. A mým smyslem života je konat smysluplné věci a činy v intencích ideí dobra a řádu, který pro mě zmnoha představuje spravedlnost. Smysluplnou věcí a činem je cokoli, co má nějaký výsledek s potenciálem pomoci dobru a spravedlnosti, ale třeba i snaha o nalezení životního smyslu kohokoli jiného, to je možná totiž největší výhra...
Nejde tedy o paranoidní rozhodování nad sebemenší maličkostí ala kterou tkaničku si neprve zavázat, a že když to bude pravá, tak mě přejede auto

Jde tu o ten náhled a nadhled - většina z toho by totiž měla jít ven sama a bez rozhodování.
Nerad pronáším planá slova a názory... Nerad dělám věci s nulovým potenciálem... Nerad někoho odbývám - v názorech, myšlenkách, potřebách... Potenciál (nevyčíslitelný) je v jiných stejně jako ve mně, a proto je ho třeba využívat, podporovat a otevírat a to, co přijde brát jako příležitost k poznání, využít toho a jít dál...
Hodnota toho potenciálu se třeba zjistí za 200 let, třeba jakoby nikdy - ale ona je v obou případech ve skutečnosti neurčitelná - když se nad tím člověk zamyslí, pak lze říct, že v nekonečnu limitně nekonečná - a protože vše pokračuje a navazuje - absolutní míra tu bude jedině s nějakým totálním koncem světa. Ovšem ten nelze brát v potaz... Nevíme, kdy bude a zda skutečně vše lidské zmizí - v konkrétním bodě může ta limita potenciálu být vlastní, číslo, které je nějak velké, resp. malé. Ale protože nevím, kdy konec bude a zda vůbec, těžko by v tomto kontextu měla konkrétní čísla a úvahy nad nimi smysl.
A poslední meta-vyvrácení sebe samotného

Ono by se zdálo, že když si myslím, že vše (tedy téměř vše) má nějaký vliv, pak je to svým způsobem prdlajs smysl pro život, protože je založený na nějakém tautologicky vždy pravdivém principu akce a reakce. Ovšem s tím doplňkem onoho dobra, tedy jisté subjektivnosti, to názor převrací do roviny, která může být životním smyslem.
Ehm... ano... tímhle jsem tedy zdelšeně napsal, že mým smyslem života je být good a pravděpodobně lawful
Ano, Hamster má pravdu - nakonec je to vlastně užít si života podle svého; ne tak až požitky, jako spíš přístupem, který posléze nějaké rozličné požitky může přinést... Myslím, že nelze mít totiž smysl života, který by nás "nebavil"...
Pozn: dobro je pro mě v této souvislosti axiom - spekulace o tom, co je vlastně dobro a zda je absolutní, jsou už zase trochu na jiné úrovni problematiky
