Hodnota vzdělání v dnešní době

[Jab]

Toto téma řeší v dnešní době ohromné množství vysokoškoláků. Jaký má vlastně smysl léta studovat, když rozdíly v platech oproti středoškolákům budou absolutně minimální (jestli vůbec nějaké)?
Přirozeně se tento probém týká především humanitně se vzdělávajících.
Velká část mých spolužáků z gymplu šla raději někam pracovat. Nakonec dnešní vysoká škola vás stejně nepřipraví na budoucí zaměstnání (což tvrdí i většina pedagogů). Údajně jen jejím vystudováním prokazujete, že se umíte učit. Není ale těch několik let praxe místo studia podstatně užitečnějších?
Je pravdou, že vzdělání rozšiřuje rozhledy, ale bohužel v dnešní době přestává hrát roli v zaměstnání. Jinak jej uplatníte leda v diskuzích se známými (ať už v hospodách nebo na fórech ).
U nás tak často opovrhované americké školství rozhodně neprodukuje světaznalé intelektuály. Ovšem připravuje na nějakou konkrétní práci, což je ve světe stále užších specializací velmi užitečné.
Na závěr krátký příběh. Sestřenice mého kamaráda má amerického manžela. Když nedávno chtěla jet navštívit svou rodinu do Prahy, její manžel vyjádřil své obavy, zda se z ČR ještě vůbec dostanou zpátky, jelikož by se sem mohla dostat ta válka z Libanonu.
Není tohle až příliš vysoká cena za trochu větší číslo na výplatní pásce? Není rostoucí míra specializace jen způsobem, jak z lidí dělat snadno ovladatelné roboty, kteří jsou jak koně s klapkami na očích? Nechrání právě onen "nevýhodný" širší rozhled před lháří a podvodníky?
Ale možná též nutí dnešní univerzity učivo, které nikdy nevyužijete a které nikoho nezajímá. K čemu se na ČVUT učí psychologii či sociologii? Proč se já zase musím učit ekonomii? Je to opravdu nezbytné?

[Cesare]

Já můžu porovnat dvě katedry na jedný fakultě - bohemistiku a anglistiku na FF MU.
Je fakt, že už když jsem na školu šla, bylo mi jasný, že hodlám investovat několik let života do něčeho, co mi ve finále z praktickýho hlediska nebude nejužitečnější. V obou případech - a hlavně v případě bohemistiky - jde o humanitní, velmi teoretický obory, který do budoucna zas tak moc dvířek neotevíraj, zvlášť pokud se specializuju spíš na literaturu a kulturní studia.
Ale co mě trklo nejvýrazněji, byl ohromný rozdíl ve fungování a atmosféře obou kateder.
Na češtině to čpělo starejma strukturama až na půdu. Tu a tam se nějaký vyučující upřímně snažil o nějaké inovativní a nápadité postupy při vyučování, ale v drtivé většině případů to vypadalo tak, že nám do hlavy nalili co nejvíc dat a pak si nás vyzkoušeli z toho, jak si je pamatujem.

Ingliš departmentu šéfuje Amík, učí tam řada lidí z UK, US či Kanady a hodně mladejch profesorů, kteří v zahraničí a na zahraničních (hlavně britských a amerických) školách strávili nemálo času.
A jakkoli jsem tradicionalista, ty "západní" postupy a filosofii na katedře anglistiky hodnotím jako výrazně přínosnější.
Už od prváku nás povětšinou vedou k tomu, abychom mysleli a abychom mysleli kriticky. Pořád sice musíme vstřebávat kvanta informací (snad ještě větší kvanta, než na tý češtině), ale pouhé vstřebávání nestačí. Učitelé po nás chtějí naše stanoviska, naše argumenty a naše vlastní intelektuální pochody.
Takže naučit se skripta nazpaměť i pozpátku není u nás ta nejřpíhodnější strategie.
Netvrdím, že katedra anglistiky na FF MU je nejlepší v republice, ale když to porovnám s češtinou, nebo třeba i s dějinama umění, kde trávím poměrně dost času...
Ačkoli je fakt, že na kunsthistorii si vybavuju dva předměty, kde se po studentech vyžadovala nějaká aktivita. Bohužel výjimky z pravidla.
Jinak tam můžete dostat áčko klidně i za to, že zkompilujete pětistránkovou vyprávěnku o Ducciovi...

[Ajantis]

Předně bych chtěl říct, že je dle mého třeba rozlišit několik druhů vzdělání. Jedno označím jako „akademické vzdělání“, druhé pouze jako „vzdělání“. Zatímco to první získáš studiem na škole, kde se získáš určité informace či znalosti v ideálním případě hodící se pro nějakou profesi (nejní tomu tak rozhodně vždy, jak upozorňuje Jab), k tomu druhému je třeba umět přemýšlet, zajímat se o věci, které se kolem Tebe dějí, vidět je v souvislostěch, mít na základě toho své názory – zkrátka „chápat svět“ (nebrat doslova). Osobně sem jako velmi významou řadím kulturu – hudbu, literaturu, malířství, filmy... Můžete namítat, že mnoho z toho, co jsem uvedl, je spíše inteligence nebo zkušenosti, z mého pohledu ovšem i toto je jednou ze součástí globálního pojmu „vzdělání“ - je to tedy věc hodně komplexní. Rozhodně se tyto dva typy vzdělání nepřekrývají – z valné většiny mých spolužáků budou vystudovaní právníci – tedy osoby poměrně díky svému vzdělání vážené – ovšem naprostá většina z nich zcela postrádá schopnost samostatně uvažovat. A tohle už je ve škole nenaučí. Naopak znám nemálo lidí, kteří dostudovali „jen“ střední, ale za „vzdělané“ se je označit vskutku nezdráhám. A těch si vážím mnohem, mnohem víc než nějakého arogantního, ale nebetyčně hloupého kreténa s diplomem.

Ale Tys měl na mysli zřejmě to vzdělání akademické – ten úvod jsem si ale odpustit nemohl.
Dle mého je špatné, pokud člověk bere ak. vzdělání pouze jako prostředek k vyššímu platu a nepřikládá žádný význam jemu samému o sobě. Neříkám, že v mém vidění světa tam tento faktor nehraje významnou roli, přesto je pro mne důležitější, že studium může člověku, pokud tento má zájem, otevřít široká vrata ke všeobecnému vzdělání a poznání. Proto nechápu, že si někdo na právech stěžuje, že se musí učit psychologii – mně naopak mrzí, že tam podobých předmětů nemáme víc a podrobnějších. Pokud člověk studuje jen kvůli lukrativní práci a tu delá jen kvůli penězům, velmi často skončí tak, že dělá něco, co ho ani zvlášť nezajímá, nenaplňuje, právě jen kvůli těn penězům. A dle mého nejni dobré.

S těmi roboty kvůli úzké specializaci máš pravdu. Ovšem je otázkou, jestli je tohle záměr od někoho nahoře, protože na druhou stranu tento systém je z ekonomického hlediska opravdu nejvýkonnější - a touha po pohodlném a snadnějším životě (z té materiální stránky) je pro velkou většinu naší civilizace úplně nejdůležitější. Takže lidé jsou spokojení - mají co chtějí. A také blbí. A zase jsme u toho, zda tohle je něčí záměr... Zřejmě jsme v kruhu. Každopádně ty negativní důsledky tady jsou, ale své životní cesty si určuje každý člověk především sám.
Ještě k tomu porovnání studia tady a třeba v USA – jak vám poví každý středo/vysokoškolský kantor, naši studenti mají mnohem větší faktické znalosti, ale zase o dost menší schopnost s informacemi pracovat (o sebevědomi ani nemluvě). Co z toho je lepší? Ideální nejni ani jedno. Ale naše školství bych rozhodně nijak přehnaně nekritizoval.

Nu a na závěr dodám, že vysokoškoláci mají v průměru stále nezanedbatelné vyšší plat než středoškoláci a osobně nečekám, že by se to v naší společnosti mělo nějak obracet. Mimochodem za Výmarské republiky měl takový odborově sdružený dělník až 3x vyšší plat než dejme tomu vystudovaný právník – divíte se tomu, jak to ve společnosti vypadalo?

[Jab]

Ajantis: Své stanovisko v prvním příspěvku zase tak moc nezveřejňuji, spíše kladu různé otázky.

Btw zrovna u práv se nejvíce tvrdí, že se učíš věci, které pak během praxe s klidem můžeš zapomenout. Důležité je přece především vědět, kde máš co hledat. Též u nás existuje několik právnických fakult, kdy si každá z nich vykládá (a učí) právo po svém a předstírá, že zrovna jejich výklad je objektivní.

[Ajantis]

Jab: Mnoho věcí z toho, co se na právech učíš, zapomeneš. Ono ani nejde všechno si zapamatovat a k čemu člověku je např. znalost nějakých konkrétních zákoníků, když se stejně ob pár let novelizují/vydávají nové.
Krom toho, že zde člověk může získat docela široké vzdělání je jednou z nejdůležitějších věcí, které se musí student naučit, dovednost argumentace a logického myšlení. No a když před běžného člověka položíš hromadu sbírek zákonů, nebude mít šanci cokoliv s tím udělat - jde zřejmě o to, pohybováním se v "právním prostředí" nasbírat množství zkušeností tak, že si osvojíš spíše způsoby právního myšlení a fungování práva, které potom v praxi využiješ, než nějaké informace.

[SiNuHeT]

Cílem VŠ by mělo být "vychovat" mladé lidi k tomu, aby měli dostatek znalostí (ne detailních!) na to, aby se vyznali a měli přehled v oboru, který je baví. Na detailní znalosti by měla být praxe, která se naštěstí v lavicích vyučovat nedá. Pořád je ještě v ČR spousta pedagogických pracovníků, kteří preferují memorování před pochopením, ale s tím, jak současní postgraduálové (a budoucí profesoři, docenti) absolvují stáže na zahraničních katedrách, mění se i jejich pohled na formu a obsah předávání poznatků, a to je myslím pro české školství více než dobrá věc. Co zatím dosti pokulhává, je finanční ohodnocení absolventů - sice je fakt, že platy mají v průměru větší než lidé s nižším vzděláním, ale vzhledem ke kupní síle a úrovni průměrné mzdy v ČR je to pořád plat mizerný (existují samozřejmě výjimky - každý ale v IT pracovat nemůže).