Po dohrání jej mohu směle označit za – společně s oběma KotORy – jedno z nejvýznamnějších RPG posledních let. Nadchlo mě o dost víc než třeba tES3 či Gothic2 a poskytlo víc než 20 (odhaduji na 23) hodin skvělé zábavy, tedy 2 dny ostřejšího hraní. Jelikož tady ani nemá svůj topic, předpokládám, že ho mnoho lidí nehrálo, pročež jej trochu popíšu.
Jde o akční RPG, kde většinu hrací doby strávíte bojem, na rozdíl od většiny konkurence se ale opírá o perfektní příběh, skvěle napsané dialogy a hlavně opravdu vtipný humor. O příběhu se nebudu rozepisovat, ale obsahuje dostatečné množství tradičních klišé, z nichž si různým způsobem rozkošně utahuje, ale rovněž i originálních překvapení, jeho vyvrcholení je taktéž náležitě noblesní.. Autoři měli spoustu dobrých nápadů, což jde poznat téměř na každém rohu, a třeba i uprostřed temného dungeonu se najednou stane něco, co vás smíchy shodí ze židle. Nejednou to má pak fatální následky.

Hra má typicky oddechovou povahu – povětšinou lineárně (byť minout lze někdy i celou kapitolu) postupujete dopředu, likvidujete desítky nepřátel a královsky se bavíte bardovým humorem a absurdními situacemi, které vám autoři kladou do cesty. Vedlejších questů není zase tak moc, ovšem když už jsou, tak opravdu kvalitní a často ovlivňují hru v předem netušených souvislostech a s následkem svého rozhodnutí se setkáte třeba až za několik hodin. Interface je velmi jednoduchý, všechno je snadné – tady se pozitivně projevuje (kvalitní!) import z konsole - hlavní postava se nevyvíjí nijak široce, nemá ani inventář, nová lepší zbraň se automaticky vymění za starou horší, nalezené předměty se ihned promění na peníze… Nic, co by zbytečně zdržovalo. Taky jsem si při čtení recenze v LEVELu kdysi říkal, že „tohle by mi chybělo“, přeci jen to syslení předmětů mě vždycky baví jako jedno z nejvíc, ovšem – nechybí.
Teď k těm bojům, se kterými skutečně strávíte největší porci hrací doby. Jsou opět zpracovány poměrně jednoduše, jako bard můžete pomocí svého hudebního instrumentu vyvolat na pomoc až 4 (ze 16ti možných) společníky, jejichž sílu lze rovněž zvyšovat, máte k dispozici též několik zbraní a magických kejklí, rozhodně tu ale není taková různorodost bojových vlastností jako třeba v Diablu. Přesto jsou souboje ukrutně zábavné, k čemuž dle mého kromě známého rčení „v jednoduchosti je síla“ dopomáhá několik faktorů:
- Nádherná grafika. Jeden by řekl, že nejde o až tak důležitou věc, ale tomuhle typu hry opravdu prospívá. Je vpravdě překrásná – textury i efekty - a hlavně sedí ke stylu hry. Je 3D, můžete rotovat kamerou dokola, ovšem její výška je neměnná a na dění na monitoru tak nahlížíte z v podstatě izometrického pohledu.
- Nepřítomnost neomezené možnosti save/load. Na každé mapě je několik save pointů – počet se liší podle obtížnosti, ale na tu střední je naprosto dostatečný a namísto častého loadování naopak vhodně a hodně zvyšuje atmosféru.
- Relativní snadnost. Nejsou frustrující, ovšem ani úplně jednoduché - tak akorát na poklidný, ale zábavný postup hrou.
S boji ale souvisí i hlavní nedostatek hry. Ne že by nebyly zábavné, ale je jich hrozně, hrozně moc. Ač nikdy přímo nenudí, nemohl jsem se chvílemi zbavit pocitu, že jsou tu hlavně proto, aby natáhly ne právě nejdelší hrací dobu. Většina lokací je excelentní, velmi často se střídá prostředí, mnohdy obsahují nějaký opravdu dobrý nápad, ovšem někdy autoři sáhnou k metodám, kvůli kterým jsem je měl chuť pověsit za koule do průvanu. Hlavně když vás nechají kvůli poslíčkování projít jednu lokací několikrát a pokaždé vám v ní obnoví všechny nepřátele, popř. jen nahradí jinými. Což se tu opakuje s železnou pravidelností a byť chápu, že bez toho by hra byla ještě o několik hodin kratší, byl bych raději. Tohle mi opravdu dost vadilo.
Svým způsobem hra nevyužila svůj potenciál, který rozmělňuje množstvím bojů, přesto jsme ji ale s přestávkou na spaní hrál nonstop a neskutečně mě bavila. Kvůli jejímu smyslu pro humor a svého druhu originálnosti ji maximálně doporučuji.