Home - sweet home
Po delším odloučení, jsem konečně zase vyrazil na procházku do ulic našeho drahého domova a i když jsem zatím prošel jen pár ulic - jsem nadšen...
Chátrající budovy procházejí rekonstrukcí, do zapadlých čvrtí se vrací život a nedávná proroctví o smrti a rozkladu pomalu upadají v zapomění. Na jejich místo se samozřejmě protlačilo mnoho nových vizí a kázání což je jen dalším signálem, že přirozený koloběh stále ještě funguje...
A jaká radost vidět, že z hospod neodešli ani staří dobří štamgasti - blbost, ješitnost, moudrost, radost a jiní. Pravda trochu se tu za tu dobu zvýšila kriminalita (vždyť jen jsem vyšel z domu, málem mne trefila dlažební kostka a neuskočit - okolo se ženoucí dav, by mne snad i ušlapal), ale člověka řídícího se prastarou magickou formulí 'vždy připraven' jen tak něco nepřekvapí. Navíc policejní vozy tu už zase jezdí celkem pravidelně...
Chvilku musím čekat na přechodu až přejedou ta tři popelářská auta. Obyvatelé místních slumů mají nejspíš pré, takže ti chudáci asi zase jedou na dvě směny...
Na rohu před lékárnou zdravím ve frontě stojící staré známé. Téměř nikdo neodpoví, jen si mezi sebou prohodí polohlasem pár slov. Malé děcko se otočí a mává, ale matka ho důrazně okřikne a plácne přes ruku. Trochu rozpačitě se blížím k radnici.
Cestu mi náhle zastoupí muž, kterému není přes naražený klobouk pořádně vidět do tváře. Se slovy ''víme víc'' mi podá do ruky kus pomuchlaného papíru a poté rychlým krokem odejde. Na papíře je neúhledným písmem se spoustou gramatických chyb napsáno jakési varování ze kterého se dozvídám, že ve skutečnosti pracuji pro zločineckou organizaci, která dupe po právech občanů. Pod budovou radnice se navíc prý nacházejí tajné prostory, ve kterých jsou 'příliš hluční' občané brutálně vyslýcháni, mučeni a následně obětováni při satanistických rituálech... Jsem otřesen - to nádherné kvetoucí město mi najednou přijde celé ponořené do šedi. Stále mám pocit, že je to jen špatný sen ze kterého se ne a ne probudit....
Pár metrů ode mě se strhla rvačka. Dva muži se neshodli na tom, zda žába dokáže porazit myš a tak si teď mlátí navzájem hlavy o chodník. Dav kibiců stojících okolo je mohutně povzbuzuje. Rychle přidávám do kroku, klopím tvář k zemi, a tak téměř zakopávám o dva otrhané bezdomovce válící se na chodníku před radnicí. Jeden z nich freneticky vykřikuje cosi a tuleni, faraonovi a torpédu. Oba jsou zfetovaní a ve tvářích mají ďábelský škleb.
Konečně usedám za svůj pracovní stůl. Otevírám šanon s kartami občanů, kteří opustili město a tak mě tak napadá..... mám toho dost - odcházím !
:D
(to pro jistotu)
Klacek i kámen kosti zláme, ale bacha na slova, bacha na ně...