Zajímalo by mě, jak bys té meritokracie bez demokracie dosáhl. Tedy já se netvářím, že bychom teď měli meritokracii, ale tu nenabízí ani diktátorský režim.Lerek píše:Neferit Sr.: Co považuji za velice důležité, je minimalisace účasti široké veřejnosti tedy masy na moci. Výběr těch nejlepších synů a dcer národa ke správě státu se mi zdá jako milion lepší volba než klasické demokratické kyvadlo provádějící pohyb zleva doprava, který nábízí pouze nevýrazné výsledky namísto opravdových řešení.
Stát vždy naráží na pár drobných problémů. Sám o sobě není schopen řešit globální problémy a jednotlivé občany regionů zase tankují především jejich regionální problémy. Tedy Brňák by měl jiné představy, co by mělo naplňovat ten tvůj pevný stát než třebas Pražák či obyvatel Horní Dolní. Právě proto by stát své pravomoce neměl získávat, ale naopak ztrácet. Politika regionální úrovně nabízí lepší možnost kontroly (feedback) místních politiků a místní obyvatelé jsou v ní jaksi lépe kvalifikování. Na druhou stranu je zase politika globálního významu, kde jsou nějaké národní snahy tak leda k smíchu.Lerek píše:A samozřejmě náhled na jednotu formy a obsahu - tedy státu a jeho občanů, protože pevný a jednotný stát potřebuje pevný a jednotný obsah, aby mohl tento stát existovat a správně fungovat ku spokojenosti jeho občanů. Ano, souhlasím s tím, že stát musí šlapat jako hodinky, což je sice z dílny italských fašistů, ale je to, myslím, k věci.
Národní stát je přežitkem minulého století. Pravomoce se mají přesunovat na mezinárodní instituce a instituce ryze regionální. A tak se i do značné míry děje. Je jasné, komu se to nelíbí. Přece těm, kteří tím něco ztrácí - našim ctěným korytníkům v parlamentu a vládě.
Může se stát, že nějaký ten tvůj ctěný syn národa bude mít na vládu totálně jiný názor než já (a tak by se pravděpodobně skutečně stalo). Ze mě se pak nestává členy masy, který aklamačně potvrzuje svého vůdce a tím se podílí na moci, stává se ze mě jen škodná. Tolik k mé účasti.Lerek píše:Toliko k tomu, co bychom se měli dle mého od nacistů naučit. Samozřejmě, že lidský faktor vše chtě nechtě dřív či později zkazí, to je prostě realita. Jsem si také vědom, že každý ideál je nedosažitelný a je možné se mu pouze snažit se mu co nejvíce přibližovat. Toť z mé strany vše.
P.S. Principielně souhlasím, že by bylo skvělé mít jednoho fakt hustého vůdce, který by dokázal vést zemi k prosperitě, blahobytu a vyšší morální odpovědnosti. Jenže žádný takový jedinec nikdy nebyl a nebude. To už raději volím onen demokratický chaos, který v posledku lidstvo docela dobře vystihuje. Byť představuje pomalý způsob, jak dosahovat nějakých ideálů. To, že se tak často ohlíží a je podrobován reflexi mi vyhovuje. Respektive už jsem nějak vyrostl z toho, že se to dá změnit k lepšímu. Ona totiž cesta k tomu dobrému opravdu bývá složitější a je zmítána většími pochybnostmi.
Nacismus a komunismus se snažily něco "řešit", resp. se snažily řešit onu chaotickou a úzkostnou situaci, do které se moderní člověk dostává. A skončilo to největšími masakry dějin. Never more.