To mi připomíná, jak jsme jednou ve škole cvičili něco na nějaký vystoupení. Hraju něco na housle a přede mnou stojí jedna spolužačka, která mi z nedostatku jiné zábavy hrábla do kolíků u houslí - a úplně šíleným způsobem mi povolila déčko. Takhle jsem už dlouho na nikoho nevyletěla, ale v tu chvíli jsem na ni zaječela a po celou tu dobu, co jsem se housle snažila naladit aspoň takovým způsobem, aby na to šlo hrát, jsem po ní vrhala vražedné pohledyElessar píše:ked sme pri tej hudbe, tak sa postazujem, ze ked si niekedy xcem na basgitare zahrat Another Brick in the Wall, tak ju musim v kuse preladovat, a kedze ladenie strun ma podobnu vlastnost ako vodovodne kohutiky (resp. nikdy to nejde nastavit idealne), ladenie sa meni na pekelnu skusku trpezlivosti.... A potom este ladenie naspat- to je sice krapet lahsie, ale zase tu dobu uz mam nervy vycerpane na dva roky dopredu, takze.... hm, neradim nikomu sa vtedu ku mne priblizovat :)
... teď se jenom lekám toho, co to bude teďka 
)
.Já jsem hrála čtyři roky na klavír ale nebavilo mě to.Na tohle bych si ani netroufla
. Nakonec to ale vypadá, že se puchýř na palci nejspíš konat nebude 
