A ještě můj maturitní zážitek vlastní
Svaťák jsem strávil zaláskován a vlastně celou dobu na randění, protože můj tehdejší objekt lásky se vykutáleně nějak hodil marod, takže byl týden společného volna... Takže jsem se toho moc nenaučil a vlastně díky euforii a hormonům mi to ani tak moc nevadilo; druhak díky tomu také žádné stavy, že je všechno v háji a že nestíhám a nedám to, nebyly
Každopádně v den D jistá nervozita byla... ne snad vyloženě z těch zkoušek samotných, ale z nadějí do mě vkládaných celým okolím...
Maturita z matematiky
Na tu jsem se těšil - matematika, můj nejoblíbenější a prvotřídní předmět. Nemohlo být nic lepšího, z čeho maturovat. Těšil se na ní i matikář, jak se jeden z jeho chovu předvede před zvídavým předsedou komise - ne, že by se předseda ptal a dělal nějaké naschvály, ale bylo na něm vidět, že ho ty zkoušky prostě zajímají. Těšil se na ní přísedící fyzikář, že teď přichází ekipa, u níž si pohodlně vychutná připravené chlebíčky, aniž by se musel ptát a korigovat průběh zkoušky. A těšila se třeba i třídní, že uvidí "své děti" v matematické akci, a byli tam i nějací další zvědavci zvědaví speciálně na tohle.
Dostal jsem věc, která by byla kdekoli jinde bezproblémová, ale u maturity na potítku docela problémová

Slovní úloha... Nádraží, lokomotivy elekrické, dieselové, vagóny... Každá žrala jinak, různý vagón vážil jinak... Jak udělat vlaky, aby to vyšlo co nejlevněji...
Fyzikář předávající mi zadání ještě říká "cha, tak to tě nemohlo chytit nic lepšího" - v této chvíli jsem zaujímal postoj, že je mi zcela jedno, co jsem chytil
Na papír si počítám řešení... jde to přímočaře, ale... vychází mi, že nějaká z lokomotiv by měla táhnout -8 vagónů... hmm, vtipně koketuju s myšlenkou, že to třeba znamená, že je netáhne, ale tlačí...

To jsem se ještě smál...
Druhý pokus... jedna z lokomotiv by měla táhnout 11,845 vagónu... Hmm... tak to už je nesmysl... Čas běží a papír zatím plný otazníků...
Třetí pokus, zcela od čistého stolu... paralelně si už dávám do kupy, jakou mám vlastně druhou otázku... Opět -8... Rezignuju a čas dochází... Tři možnosti...
- Jedna z lokomotiv opravdu tlačí... úsměv na trpkou ironii

- Výsledkem příkladu je, že příklad nemá řešení... Takhle nás matikář v písemkách občas zkoušel, ale že by tady...? Nechávám si to v rukávu - tohle odpovím, až na to dojde. Mám na to tři postupy a všechny na to vedou, bude to to nejmenší zlo...
- Třetí možnost - že to nedokážu spočítat, si zatím nepřipouštím
Konec, jsem vyvolán na jeviště... Na papíru rádoby *nic* k první otázce, skutečné *nic* ke druhé... Už ani zase nevím, jaká ta druhá vlastně byla...
Už i z toho důvodu a uchýlení se k natahování času, čtu rozvážně zadání otázek... Jo, stejnolehlost je ta druhá... Tím začnu...
Se snahou sourodě tam nesourodě vykládám o stejnolehlosti trojúhelníků a agilně na tabuli kreslím ilustrační náčrty... Jo, jde to... pět minut pryč, fyzikář mává rukou, že to jako k tomuhle stačí a že teď ten hlavní příklad... "Ehm... dobře..." odpovídám
Přecházím k volné tabuli a koukám se na papír, kde toho vlastně moc není... jo, nadhodím tam -8 a řeknu, že to proto nemá smysluplné řešení a kdyžtak hodím i bonmot o tom tlačení... Poprvé si říkám, že to je v háji
Rozvláčně na tabuli sepisuju zadání... tolik je těch lokomotiv... tolik těch vagónů... a tak a tak to je zadané...
Poodstupuji s tím, že nejprve prezentuji svůj závěr o neřešitelnosti a pak přepíšu "neřešitelné" řešení... Poodstupuji a vidím to na té tabuli - a hlavně se tam z toho na mě přímo směje, kde jsem na tom postupu na papíře dělal chybu... Dávám si pauzu na promyšlení dalšího postupu, a tak musím nahodit pauzírovací zabrumlání "ehmumhehm..."

Píšu tam rovnou na tabuli to zčistajasna vytanulé řešení, zakřídovanou rukou žmoulám kalkulačku a ťukám tam hodnoty pro správné řešení... Fyzikář pronáší "já myslel, že už jsi měl výsledky na papíře..." "Nakonec jsem použil jinej postup..." odpovídám...
Jo, vychází to smysluplně a dle pokývnutí do příkladu zasvěceného obecenstva to asi tak i bude

Poděkování a odchod po mé očividné improvizaci, která dopadla zaplaťpánbu dobře, ale ne tak po másle podle očekávání

Ale což - jednička to nakonec byla...
