Neferit Sr. píše:Výsadkáři všech tří divizí překonávali sami sebe a zvlášť boj 1. výsadkové u Arnhemu je dokonalou ukázkou britské zarputilosti a toho, že tito vojáci dosáhnou největších výsledků tehdy, když se na ně každý vykašle.
Souhlasím, snad následujících pár jmen (z mnoha bezejmených ale neméně statečných), poslouží za příklad osobního hrdinství britských výsadkářů, ale i ostatních, kdo se podíleli na operaci.
Seržant John Baskeyfield, který v Oosterbeeku sám obsluhoval protitankový kanon ráže 57 mm. Dřív než byl zabit, dokázal zničit 2 Tigry (!) a jedno samohybné dělo.
Kapitán Lionel Queripel. Při přenášení zraněného spolubojovníka byl zasažen do obličeje. Přesto pokračoval v boji, i když byl poté zraněn do obou rukou. Nakonec, když se musela jeho rota stáhnout, tak zůstal vyzbrojen pistolí a granáty a kryl ústup svých mužů.
Kapitán John Grayburn, velitel jedné z „Frostyho“ čet. Při pokusu o dobytí Arnhemského mostu zraněn, navzdory tomu řídil útok až do rozkazu ke stažení. Ačkoli raněn podruhé, pokračoval v řízení ústupu své jednotky, při kterém bohužel byl zabit.
Poručík David Lord. I s hořícím motorem Dakoty vykonal ještě dva přelety nad zónou, po shození materiálu nařídil osádce aby vyskočila. Sám zahynul v troskách letadla.
Major Robert Cain, díky jehož velení dokázala odříznutá rota výsadkářů odrážet útoky německé obrněné techniky po šest dní!
Všichni uvedení obdrželi Viktoriin kříž (im memoriam, až na maj. Caina). Jak říkám, je to jen několik málo z mnoha bezejmených, ale jejich příklad ilustruje osobní hrdinství a odhodlání bojovat do konce.