AlieN:
Jak se odlišuje sekta od církve. Je to v počtu členů? (Toto obvyklé odlišení se mi nezdá logické.)
doc. Novotny: Touto otázkou se dotýkáme jednoho z nejcitlivějších bodů celé oblasti studia tzv. sekt. Sám termín sekta v sobě totiž obsahuje řadu problémů. Jedním z nich je to, že je v našem jazykovém prostředí apriori hodnotící. Jak vyplývá i z této otázky, když použijeme v češtině slovo sekta, tak máme automaticky na mysli něco škodlivého nebo nedobrého.
Jiným problémem je, že vlastně neexistuje zcela spolehlivá definice, co to vlastně sekta je. Domnívám se, že je to tím, že vlastně neexistuje přesná hranice mezi skupinami, které vnímáme jako etablovoné, přijatelné náboženské organizace a těmi, které odpovídají všeobecné představě o sektách. Jsem přesvědčen, a to je asi jeden z nejdůležitějších poznatků ze studia těchto skupin, že se tyto dvě kategorie vzájemně na hranici prolínají. Tedy, že je tomu spíše tak, že existují určité rysy, které vnímáme jako sektářské, a které se vyskytují v menší či větší míře v té či oné náboženské skupině. Jinými slovy: domnívám se, že na jedné straně neexistuje něco, jako absolutní sekta, na straně druhé neexistuje náboženská organizace, která by neměla jisté sektářské rysy. Jedná se jen o to, zda tyto negativně vnímané rysy převládají, anebo jsou v pozadí.
Mezi sektářské rysy patří např. důraz na poslušnost vedení a s tím související vybudovaná hierarchie předávající rozkazy shora dolů, bez jakékoli možnosti ovlivňovat vyšší složky ze zdola (např. volbou). Jiným výrazným znakem sektářství je představa, že žijeme právě my ve zvláštní době (zvláště v poslední době lidských dějin), což dodává nám a naší práci i poselství na zvláštní důležitosti. Dalším z vypozorovaných charakteristik těchto skupin je jistá utajovanost až neupřímnost a nečestnost. Často se setkáváme s neochotou uvést po pravdě své učení a náboženskou praxi a to překvapivě i v případech, kdy ve svobodné společnosti by nikdo nemohl proti jistému, byť kurioznímu, učení nic namítat.
Vzhledem k těmto všem problémům s termínem sekta se v poslední době ve vědeckých kruzích stalo zvykem, že se nepoužívá a nahrazuje se běžně ještě nejasnějším, ale nehodnotícím výrazem "nové náboženské směry". Někteří badatelé razí označení "alternativní religiozita".
Když tedy zde používáme termín sekta, tak to děláme s vědomím všech těchto problémů a otázek, které okolo tohoto označení mohou vznikat. Zároveň je však výhodou, že i laická veřejnost pod tímto názvem tuší, o jaké téma se jedná.
Sám považuji za nejtypičtější znak tzv. sekt (vedle výše určených rysů) skutečnost, že v těchto organizacích dochází k zneužití náboženství a náboženských představ jednotlivců ke prospěchu vedení organizace. Ať už se jedná o požitky finanční, sexuální, uspokojení touhy po moci nebo mnohé jiné. Těchto cílů se pak dosahuje např. vyřizovanými poselstvími od Boha, předpověďmi konce světa a jiných hrůz, atd.
A na závěr zpět k Vaší otázce:
Máte pravdu, že sekta se nestane církví prostě tím, že se dostatečně rozšíří a získá velký počet členů. I když nevylučuji, že dochází k vývoji ve všech náboženských skupinách a tak se může stát, že se nějaká organizace postupně zbaví velké části svých sektářských prvků, na straně druhé mohou jiné, původně nezávadné organizace, tyto prvky na sebe nabalovat.
Jiným běžným, ale nelogickým rozlišením mezi sektou a církví je skutečnost, zda je příslušná skupina legalizována státní správou nebo ne. V tomto případě by bylo v rukou státních úředníků určovat, kdo je sektou a kdo ne. Zároveň by docházelo ke kuriozním situacím, že by např. římskokatolická církev, když byla v jednom totalitním režimu na několik let zakázána, tak by bylo po tyto roky sektou, a pak po opětném povolení by se zase stala církví.
Znaky sekty dle Štampacha (ale to bych moc nebrala, Štampach je hloupý debil, který je s oblibou sprostý na lidi, kteří se opováží mu oponovat, pochopitelně anonymně na netu..)
Sekta
V. Profant a I. O. Štampach vidí pod náboženskou sektou některou z následujících charakteristik:
1.Náboženská společnost vzniklá ve snaze reformovat nauku a/nebo praktiky větší a starší náboženské společnosti.
2.Podle některých křesťanů relativně nová, spíše menší náboženská společnost, buď výslovně mimo křesťanství, nebo odmítající pojetí křesťanství jimi preferované.
3.Náboženská společnost, v níž převládají tendence jako autoritářství, uzavřenost, fanatismus, nesnášenlivost, selekce informací apod.
4.Náboženská společnost, která svým stoupencům škodí, obvykle takzvaným vymýváním mozku nebo násilnými (sebe/vražednými) tendencemi.
Zdroje:
http://www.osu.cz/fpd/kkv/dokumenty/sekty/sekt_odp.htm
http://www.getsemany.cz/index.asp?c=805
A jeden obsáhlejší článek, který jsem sem již nechtěla vkládat celý:
http://www.sekty.cz/texty/netradicni_na ... okoli.html